Italský ministr kultury Gennaro Sangiuliano, klíčová postava vlády premiérky Giorgie Meloniové, rezignoval v pátek 6. září 2024 poté, co se stal hlavním aktérem mediální bouře týkající se jeho osobního vztahu s Marií Rosarií Bocciovou. Tento skandál přináší Meloniové vládě velké rozpačitosti a znovu oživuje staré případy, kdy politika a osobní aféry byly v Itálii úzce provázány.
Nezávislá poradkyně, nebo nelegitimní vztah?
Předmětem skandálu je konzultační role, kterou Maria Rosaria Bocciová, bývalá milenka ministra, získala na ministerstvu kultury. Bocciová, která se veřejně prezentuje jako módní podnikatelka, tvrdila, že byla jmenována „poradkyní pro velké kulturní akce“ v ministerstvu vedeném Sangiulianem. Toto jmenování vyvolalo obrovskou vlnu kritiky, především proto, že nebylo zcela jasné, jaká je její odborná způsobilost pro danou pozici a zda nebyla do funkce jmenována na základě osobního vztahu s ministrem.
Ministerstvo kultury zpočátku popíralo, že by k takovému jmenování došlo, ale sám Sangiuliano později připustil, že Bocciové nabídl pozici neplacené poradkyně. K tomu došlo předtím, než změnil názor kvůli možnému střetu zájmů. „Uvědomil jsem si, že by to mohlo být vnímáno jako konflikt zájmů, a rozhodl jsem se odstoupit od této dohody,“ řekl ministr ve svém rezignačním dopisu adresovaném premiérce Meloniové.
Politika a vztahy pod drobnohledem médií
Sangiulianova aféra se rychle stala dominantním tématem italských médií. Maria Rosaria Bocciová začala sdílet na svém Instagramu fotografie, na kterých byla viděna po boku ministra na veřejných akcích, a dokonce sdílela přístup do prostor ministerstva kultury. Tento akt vyvolal otázky ohledně toho, zda nebyly porušeny bezpečnostní protokoly a zda Bocciová neměla přístup k citlivým informacím.
Opoziční politici, včetně Angela Bonelliho z opoziční strany Zelené Evropy, podali trestní oznámení a vyzvali policii, aby prošetřila možný zneužití veřejných prostředků a únik důvěrných informací. Kromě toho italský Nejvyšší účetní dvůr oznámil, že zahájí vyšetřování případu.
Ministr Sangiuliano však trvá na tom, že veřejné peníze nebyly zneužity. „Ani jedno euro z veřejných prostředků nebylo použito ve spojení s Marií Rosarií Bocciovou,“ zdůraznil ministr. Přesto se rozhodl rezignovat s tím, že nechce, aby jeho osobní záležitosti „poškodily instituce nebo zastavily práci, na kterou je hrdý“.
Slzy v televizi a omluvy
Sangiuliano se ve středu objevil v emotivním televizním rozhovoru, kde přiznal, že Bocciová byla jeho milenkou, a veřejně se omluvil své manželce a premiérce Meloniové. V rozhovoru také zmínil, že se již dříve pokusil rezignovat, ale premiérka jeho nabídku odmítla.
Navzdory tomu, že premiérka Meloniová původně Sangiulianovu rezignaci odmítla, nakonec ji přijala a poděkovala mu za jeho práci. Na svém profilu na sociální síti X (dříve Twitter) ho označila za „schopného člověka a čestného muže“.
Politická scéna v Itálii: Ohlasy na rezignaci a srovnání s minulými skandály
Italská politická scéna je dlouhodobě známá svou provázaností osobních a politických skandálů. Mnozí tuto aféru srovnávají se skandály bývalého premiéra Silvia Berlusconiho, jehož „bunga bunga“ večírky a osobní aféry pravidelně zaplňovaly přední strany novin. Aféra Sangiuliana se přesto zdá být jemnější povahy, ačkoli stále vyvolává otázky ohledně etiky a profesionálního chování ve veřejné službě.
Bocciová se po vypuknutí skandálu stále aktivně prezentuje na sociálních sítích, kde nadále sdílí momenty ze svého života, včetně fotografií z veřejných akcí, kterých se účastnila s ministrem. Její přítomnost na ministerstvu a doprovázení Sangiuliana na oficiálních událostech budí podezření, že její vliv sahal mnohem dál, než ministerstvo původně připustilo.
Nový ministr kultury a budoucnost Meloniové vlády
Po Sangiulianově rezignaci premiérka Giorgia Meloniová rychle oznámila jeho nástupce. Novým ministrem kultury se stane Alessandro Giuli, ředitel muzea moderního umění Maxxi v Římě a bývalý novinář. Jmenování Giuliho znamená první změnu v Meloniové vládě, která za poslední dva roky fungovala stabilně a s vysokou podporou veřejnosti.
Tato aféra přichází v době, kdy Meloniová čelí rozdělené opozici a zároveň vede svou vládu v rámci G7, což Itálii staví do popředí mezinárodního politického dění. Ačkoli Sangiuliano nebyl členem Meloniové strany, jeho politická blízkost k premiérce vyvolává otázky o dalším vývoji ve vládě.
Italská politická scéna byla vždy bohatá na osobní a skandální příběhy, a rezignace ministra kultury Gennara Sangiuliana tuto tradici bohužel jen potvrzuje. Zatímco Sangiuliano rezignuje kvůli osobním chybám, otázka zneužívání moci a konfliktu zájmů zůstává středem pozornosti.
Italská veřejnost i nadále sleduje, jak se tento příběh vyvine, a zda se objeví nové informace o vztahu mezi Sangiulianem a Bocciovou. Jedno je však jisté: tento skandál bude ještě dlouho rezonovat v italských politických kruzích a pravděpodobně se stane jedním z těch, které si veřejnost bude dlouho pamatovat.