Na povrchu Měsíce vznikl po dopadu vyřazeného horního stupně rakety Falcon 9 nový kráter. Náraz nastal 5. srpna 2026 v 6:35 světového času poblíž kráterů Bell a Einstein. NASA nyní zveřejnila snímky, které místo zachycují před srážkou a po ní. Kráter má podle prvních měření přibližně 18 metrů v průměru.
Oblast vyfotografovala sonda Lunar Reconnaissance Orbiter (LRO), která obíhá kolem Měsíce od roku 2009. Její kamera zachytila nejen samotnou prohlubeň, ale také světlé a tmavé pruhy rozptýlené po okolním povrchu. Jde o materiál vyvržený při nárazu, tedy o měsíční prach a horniny, které dopadly v okolí nově vzniklého kráteru.
Falcon 9 narazil do Měsíce rychlostí přibližně 2,4 kilometru za sekundu, což odpovídá asi 8700 kilometrům za hodinu. Horní stupeň měl hmotnost řádově několik tun. Šlo o část rakety, která po lednovém startu v roce 2025 dopravila k Měsíci lander Blue Ghost společnosti Firefly Aerospace a další soukromý modul. Po splnění úkolu už stupeň neměl dostatek paliva k řízenému manévru, který by jeho dráhu změnil.
Nový materiál pod zvětralým povrchem
Dopad umožnil pozorovat materiál, který byl předtím ukrytý pod horní, dlouhodobě zvětrávanou vrstvou měsíčního povrchu. Měsíční regolit – směs prachu, úlomků hornin a dalších částic vznikající působením meteoritů a kosmického záření – se při srážce rozmetal do okolí. Rozdíly v jasu a barvě na snímcích proto mohou vědcům pomoci porovnat čerstvě odkrytý materiál s okolním povrchem.
Podle studie Physical Characterization of Moon Impactor 2025-010D, zveřejněné v databázi arXiv, vědci předem odhadovali místo a průběh dopadu na základě sledování objektu a výpočtů jeho dráhy. Studie předpověděla rychlost kolem 2,4 kilometru za sekundu a kráter o průměru přibližně 40 metrů. Skutečný rozměr zachycený na snímcích je menší, což může souviset s nejistotami v odhadu hmotnosti, úhlu dopadu i vlastností místního podloží.
NASA před dopadem očekávala vznik kráteru širokého asi 18 metrů a hlubokého několik metrů. Pozorování zároveň ukázalo, že předpověď místa nárazu byla přesná přibližně na jeden kilometr. Podobné události poskytují příležitost ověřovat modely dopadů, které se používají při plánování měsíčních misí a při odhadech toho, jak se po srážce šíří prach a úlomky. Výsledek ale sám o sobě nepředstavuje experiment s řízeným průběhem: šlo o neplánovaný dopad vysloužilého stupně rakety.
Zdroj: ScienceDaily
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.