Každodenní pití pomerančového džusu bylo ve studii brazilských a amerických vědců spojeno se změnami aktivity více než 1700 genů v imunitních buňkách kolujících v krvi. Změněné genové dráhy se podle analýzy týkaly regulace krevního tlaku, zánětlivé odpovědi, metabolismu tuků i práce s glukózou. Výzkum ale nezjišťoval, zda se tím účastníkům snížilo riziko kardiovaskulárních nemocí, a nemůže proto sloužit jako důkaz zdravotního účinku nápoje.
Studie zveřejněná v časopise Molecular Nutrition & Food Research zahrnula 20 zdravých dospělých ve věku 21 až 36 let, deset mužů a deset žen. Polovina měla normální hmotnost a polovina nadváhu. Účastníci nejprve tři dny nejedli citrusové plody ani z nich vyrobené potraviny. Následně po dobu 60 dní vypili každý den 500 ml pasterovaného pomerančového džusu, rozdělených do dvou dávek.
Vědci odebrali krev před začátkem pokusu a po jeho skončení. Zaměřili se na periferní mononukleární buňky krve, tedy skupinu imunitních buněk zahrnující například lymfocyty a monocyty. Z nich izolovali RNA a pomocí mikroarrayové analýzy zkoumali transkriptom: souhrn RNA molekul, podle něhož lze určit, které geny jsou v dané chvíli více či méně aktivní. Nešlo tedy o změny samotné dědičné informace v DNA.
Po dvou měsících se změnilo 3790 sledovaných RNA signálů. Mezi nimi bylo 1705 genů kódujících bílkoviny, přičemž většina vykazovala nižší aktivitu než na začátku studie. Autoři dále zaznamenali změny u 66 mikroRNA, 19 dlouhých nekódujících RNA a 67 malých nukleolárních RNA. Tyto molekuly samy obvykle nekódují bílkoviny, mohou ale ovlivňovat regulaci jiných genů.
Bioinformatická analýza propojila změněné geny s drahami souvisejícími mimo jiné s reninem a aldosteronem, tedy hormony podílejícími se na regulaci krevního tlaku a hospodaření organismu se sodíkem. Změny se týkaly také signálních drah zánětu, metabolismu mastných kyselin, tvorby tukové tkáně či působení inzulinu. U některých genů, včetně NAMPT, NLRP3 a SGK1, autoři popsali snížení aktivity. Tyto výsledky znamenají, že se změnila exprese genů v krevních buňkách; samy o sobě neukazují, že se změnila funkce cév, ledvin nebo jiných orgánů.
Odezva se navíc lišila podle tělesné hmotnosti. U lidí s nadváhou se výrazněji objevovaly dráhy související s metabolismem tuků, lipolýzou a funkcí tukových buněk. U osob s normální hmotností byly mezi specificky ovlivněnými drahami častější procesy spojené se zánětlivou signalizací. Vzhledem k tomu, že každá z těchto podskupin měla jen deset lidí, jde o pozorování, které vyžaduje potvrzení na větším souboru.
Autoři diskutují možnou úlohu citrusových flavanonů, zejména hesperidinu a jeho metabolitů. Flavanony jsou rostlinné polyfenolické látky přirozeně obsažené v citrusových plodech. Jejich podíl na zaznamenaných změnách však tato práce přímo netestovala. Džus obsahuje vedle nich také cukry, vitamin C a další látky, takže ze studie nelze určit, která složka případně působila.
Podstatným omezením je uspořádání výzkumu. Všichni dobrovolníci pili džus a studie neměla srovnávací skupinu s jiným nápojem ani skupinu bez zásahu. Výsledky proto ukazují rozdíl mezi začátkem a koncem dvouměsíčního období, nikoli jednoznačný příčinný účinek pomerančového džusu. K ověření klinického významu by byly potřeba větší randomizované studie, které by vedle genové aktivity sledovaly také krevní tlak, metabolické ukazatele a dlouhodobé zdravotní výsledky.
Zdroj: ScienceDaily
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.