Flexení úspěchy, přehnaně sebevědomá vystoupení nebo naopak upřímné projevy emocí mohou na sociálních sítích rychle získat nálepku „cringe“, tedy trapnosti či rozpaků. Přestože divák často tvrdí, že se na podobný obsah dívá jen znechuceně nebo pobaveně, od videa se mu nemusí dařit odtrhnout. Fenomén popisuje Deutsche Welle, podle níž se z takzvaného cringe obsahu stal samostatný zdroj pozornosti i obživy pro některé tvůrce.
Na platformách vznikají účty zaměřené na sestřihy cizích přešlapů, nepovedených pokusů o sebeprezentaci nebo veřejných konfliktů. Jejich autoři často původní obsah komentují, sestříhají nebo zasadí do nového kontextu. Každé zhlédnutí, sdílení a komentář přitom zvyšují dosah videa. Algoritmy sociálních sítí tak mohou dávat větší prostor materiálům, které vyvolávají silnou a rychlou reakci, i když je jejich obsah pro část publika nepříjemný.
Psychologové rozlišují mezi pobavením nad cizím neštěstím a takzvaným zástupným studem. Výzkum zveřejněný v časopise Neuropsychologia v roce 2018 ukázal, že sledování cizího selhání může aktivovat odlišné emoční procesy: u škodolibosti převažuje pocit odměny, zatímco u zástupného studu empatie a nepříjemný pocit, jako by se trapná situace týkala samotného diváka. Obě reakce mohou existovat současně.
Zájem často posiluje přesvědčení, že si sledovaný člověk svou situaci nějak zasloužil. Může jít o osobu, která se chlubí majetkem, působí povýšeně nebo se snaží získat pozornost. Studie o takzvané Schadenfreude, tedy potěšení z cizího neštěstí, spojují tento pocit mimo jiné se závistí, vnímanou nespravedlností a rozdílem ve společenském postavení. Výzkum publikovaný v časopise Frontiers in Psychology zároveň ukázal, že podobné emoce se na sociálních sítích objevují i vůči lidem, které divák osobně nezná.
Podle Deutsche Welle může být sledování cringe videí podobné konzumaci velmi chutného, ale nutričně chudého jídla. Nabízí okamžitý podnět a krátkodobou odměnu, nevyžaduje téměř žádné úsilí a další podobný obsah je dostupný jediným posunutím obrazovky. Tento příměr neznamená, že jde ve všech případech o skutečnou závislost. Spíše upozorňuje na mechanismus opakovaného vyhledávání rychlých a intenzivních podnětů.
Pro lidi, jejichž záznamy se stanou součástí těchto sestřihů, může mít viralita opačný účinek. Záběry pořízené původně pro omezený okruh sledujících se mohou šířit bez souhlasu autora a zůstat dostupné dlouho po skončení původní události. Hranice mezi veřejnou kritikou, satirou a ponižováním je přitom na internetu často nejasná. Cringe obsah proto není jen otázkou vkusu, ale také otázkou toho, kdo má kontrolu nad obrazem člověka, který se stal terčem pozornosti.
Zdroj: Deutsche Welle
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.